Fragile Things 03

2. dubna 2009 v 14:10 | Shichiyou Kuran 玖蘭七曜 |  Stories: Fragile Things
Táák, konečně slíbená třetí kapitola :D Rekord, při psaní povídek jsem se vždycky sekla u druhé kapitoly xD Doufám, že se bude líbit n_n Už na papíře i čtvrtou a pátou, ale teď půjdu přepsat první Dear You, ať máte změnu :-)
- celý článek -


Těžké kroky se odrážely od kamenných stěn. Pomalou, kulhavou chůzí ťapala chodbou mladá dívka. Zanechávala za sebou tmavě rudé krvavé stopy a na stěně rudé otisky jejích prstů a vytvářely tak proužky čerstvé krve. V ruce jí uvolněně povlával mečík- vypadal, že jí každou chvílí z ruky vypadne. Dál se vláčela až k východu. Za ní byla slyšet směsice rozčilených hlasů a kroků. Polekaně se otočila. Myslela si, že už tu nikdo víc není. Náhle se na začátku chodby objevilo několik mužů. Vyčerpaně si vzdychla. Neměla už sil na další obranu. Opřela se ramenem o zeď a sjela k zemi. Muži se k ní ihned vrhli. Spoutali ji a odtáhli pryč.
----------------------------------------------------------------------------------------------------
Nakonec se oba skutáleli na jednu hromadu. Krátce po Yuuki usnul i Yousuke. Leželi vedle sebe v nevědomém obětí. Yuuki byla schoulená v Yousukeho náručí a hnavu měla položenou n jeho rameni. Zůstali tak do té doby, než přišel Kaname.
"Mohla bys mi to vysvětlit, Yuuki"
Nevěděla, co by mohla říct na svou obhajobu. Nechtěla Kanameho rozhněvat, ale zároveň mu nechtěla lhát. Navíc se bála o Yousukeho.
"Tak?" zeptal se Kaname netrpělivě.
"Já… no…," koktala Yuuki, jak se snažila přijít na odpověd.
"Nemůže za to, to já," vyhrkl náhle Yousuke.
Kaname se k němu otočil. Yuuki sklonila hlavu.
"Tak na co čekáš? Mluv."
"Vydal jsem se vás hledat po tom, co hořel váš dům. Našel jsem tady Yuuki, tak jsme spolu začali mluvit, a já ani nevím, jak se to seběhlo, ale…teď…" zastavil se.
"A proč jsi nás hledal?"
"No, jen jsem měl o vás strach…"
"To ti mám věřit?" Sáhl si k pasu, kde měl mečík.
Vtom se Yuuki ozvala: "Ne, nedělej to! Prosím! On opravdu za nic nemůže. Dnes to nebyl on, kdo na nás poštval ty lovce. Já mu věřím, prosím tě, onii-sama, věř alespoň mně,m když nevěříš Yousukemu."
Chvíli bylo ticho. Pak se znovu ozvala Yuuki: "Tak… co teda?"
Kaname si povzdechnul. "Dobře. Věřím ti. Ale příště buď opatrnější. Nemusela bys mít takové štěstí dvakrát. Pojďme."
"Ano."
Yuuki se ještě naposledy otočila na lovce.
Neslyšně řekla "sbohem" a na lovce se smutně usmála. Úsměv jí opětoval.
----------------------------------------------------------------------------------------------------
Celou cestu šli mlčky. Promluvili pouze, když jeden z nich něco potřeboval. Asi po dvou hodinách chůze došli k cíli.
Před několika sty lety to byla pevnost. Byla kamenná a stála na okraji srázu. Teď byl hrad částečně rozbořený, ale stále v něm zbylo několik místností celých.
"Není to žádný přepych, ale žít se tady dá," řekl Kaname. "Aspoň dočasně."
"Hm," přikývla Yuuki, "lepší, než spát venku."
Zavedl ji do jednoho přízemního pokoje. Po bývalých obyvatelích tu pár věcí zbylo. Okno bylo zakryto pruhem látky, aby v místnosti nebyla nesnesitelná zima a v jednom koutě stál mahagonový stůl, ne něm svícen s částečně vyhořelými svíčkami. Na zemi leželo provizorní lůžko z dek.
"Není to tak zlé," usoudila Yuuki. "Myslela jsem si, že to bude vypadat hůř." Sedla si do lůžka a přes nohy si přetáhla deku. "Myslím, že už asi půjdu spát. Jsem unavená. Dneska toho bylo hodně…"
"Taky už se chystám," přitakal Kaname. "Jen mi odpověz na jednu otázku…" Lehl si vedle Yuuki a deku si přitáhl k loktům. "Když jsi mluvila o tom lovci, řekla jsi jeho jméno. Tak mě napaslo, že ho třeba znáš. Vím, že to zní absurdně, ale…" Zastavil se. Všiml si, že Yuuki zrozpačitěla. Zrak zaryla do země a skousla si ret.
"Yuuki," začal Kaname.
"Ano, jednou už jsem ho viděla. Před pár dny se vloupal do našeho domu. Omylem jsem ho srazila dveřmi," chrlila ze sebe. "Pak odešel. Viděla jsem ho až dneska. Řekl mi své jméno byl milý a já… mrzí mě, že jsem ti to neřekla, Kaname onii-sama," dořekla a zadívala se Kanamemu do tváře. "Opravdu."
"Yuuki, proč jsi mi to neřekla? Bylo to důležité, na ten dnešní útok jsme mohli být připraveni, nemuseli nás tak překvapit! Proč jsi to tajila?"
"Já jsem jen nechtěla, abys o mně zase musel mít strach. Měli jsme několik dnů klid, i ty jsi vypadal uvolněněji, tak jsem to nechtěla zkazit tím, že bych vyvolala nějaký planný poplach… Moc se omlouvám."
"S tím už teď moc nenaděláme," řekl. "Ale doufám, že už se to nestane," usmál se shovívavě.
"Neboj se, nestane."
Kaname se k ní naklonil a políbil ji na čelo.
"Dobrou noc, Yuuki."
"Dobrou noc."
----------------------------------------------------------------------------------------------------
Asami připadalo, že už běží věčnost. Všude dokola byly jen stromy a podrost. Chvílemi si začínala myslet, že se v lese ztratila, až nakonec před sebou konečně uviděla město. Teď už jen stačilo jen dostat se na jeho druhý konec, kde stálo obydlí Takuyových.
Jejich panství byl vlastně kostel, kdysi odkoupený od majitele pozemku. Zdejší lidé chodili raději raději do novějšího kostelíku, který stál u řeky, a tak když Takuyovi odkoupili ten starý, farář s ostatními přešel jinam.
Jelikož pod budovou byl obsáhlý systém katakomb, upírům se tam náramně líbilo. Světlo tam nebylo skoro žádné a také sem nedoléhal hluk z městských ulic.
Když Asami doběhla, na ulicích už skoro nikdo nebyl. Zbylo tu jen pár mužů, potácejících se z místní hospody.
Snažila se uklidnit, sotva popadala dech. Došla k obrovským dveřím a klepadlem zabušila na masivní dřevo.
Během chvíle se uvnitř ozvaly kroky, až pak jedna ze služebných otevřela. Asami v ní poznala Satsuki, jednu z nejbližších upírek Kimi-sama. Měla oříškově hnědé oči a blonďaté vlnité vlasy. Poodstoupila od dveří, aby Asami mohla vstoupit. Satsuki nebyla moc velká, byla asi o půl hlavy menší než Asami.
"Víej," pozdravila Sastuki. "Potřebuješ něco?"
"Ano. Mohla bych mluvit s Kimi-sama? Týká se to hledání v troskách Rady- našli jsme někoho živého."
Satsuki kývla: "Pojď za mnou. Dovedu tě za paní."
Pustily se spolu po schodech do sklepení. Asami se necítila příliš dobře. Ze Sastuki na ni šla hrůza. Upírka tak působila na většinu lidí a také většinu upírů. Vyzařovala z ní jakási temná, nebezpečná aura, a stačí jen ta, aby ostatní přesvědčila, že si s ní nemají moc zahrávat.
Konečně došli ke Kimiinu pokoji. Satsuki zaklepala a jakmile se zevnitř ozvalo rozespalé "vstupte", otevřela dveře.
Místnost byla bohatě vybavená. Kimi se právě zvedala z postele. Měla černé vlasy a i na upírku byla nezvykle bledá- bylo to tím, že od té doby, co jí lovci upírů zabili posledního člena její rodiny- babičku- nikdy nevycházela.
"Dobrý večer,"pozdravila slušně Satsuki.
"Dobrý večer," zopakovala po ní také Asami.
"Co potřebujete?" zeptala se Kimi mrzutě.
"Kimi-sama, Arai Asami-san přišla ohledně hnedání." Postrčila k ní Asami.
"Našli jsme mezi troskami živého," začala Asami. "Sbiji tam s ním zatím zůstala. Nevíme, kdo to je, ani jestli je nějak zraněný, ale asi bude rychle potřebovat pomoc."
"Dobře," přikývla čistokrevná. "Satsuki?" obrátila se na dívku. Sastuki se napřímila. "Řekni Hirovi a ostatním, ať tam zajedou. Asami pojede s nimi, aby je přesněji navigovala. Že, Asami?"
Asami rozpačitě kývla. Satsuki se rozloučila a odešla z pokoje.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak co, jak se líbilo? Pls, kdo ještě nedal vědět, napište, jestli vám mám psát na blog, když budou vycházet další kapitoly :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Kazumi Kazumi | E-mail | Web | 2. dubna 2009 v 14:46 | Reagovat

Skvelééé!!! Rýchlo ďalšiu xD

2 Mis[S].M* Mis[S].M* | Web | 2. dubna 2009 v 15:30 | Reagovat

Máš u mě ohodnocenej blog ^^  !

3 Shimi Shimi | Web | 2. dubna 2009 v 15:32 | Reagovat

Super rychle dalsi dil !!! uz se nemuzu dockat <3

4 SB-Naddi♥ SB-Naddi♥ | Web | 2. dubna 2009 v 15:49 | Reagovat

Woooow uzasne! Nemozem sa dockat dalsieho! :D Aj ja inac pisem poviedky (presnejsie by som to nazvala romany XD) medzi spoluziackami maju dost uspech ale pisem ich len na papier taze by mi trvalo celu vecnost dat ich na blog... :D

5 SB-Naddi♥ SB-Naddi♥ | Web | 2. dubna 2009 v 16:06 | Reagovat

Ehm no jednu aj pisem (moye poviedky) ale to je taka z tych mojich prvych (to este neboli romany XD) Ale to co pisem teraz ma zatial 46 tak trojstranovych kapitol XD A este stale nie je koniec... Mozno mi to raz niekto vyda :D

6 lina lina | Web | 2. dubna 2009 v 16:57 | Reagovat

jj...líbilo:D už se moc těším na další:D

7 Ayumi Ayumi | Web | 2. dubna 2009 v 18:20 | Reagovat

Jáasne že píš XD ja som len rada XD teraz som to len tak rýchlo zajtra si to prečítam ešte raz XD  ale bolo to krásne XD

8 Eliz Eliz | 4. dubna 2009 v 22:16 | Reagovat

Na tenhle blog jsem narazila až teď, ale už ho neopustim.:D Píšeš fakt skvěle. Už se nemužudočkat dalších dílů.

9 Kimi Kimi | Web | 5. dubna 2009 v 11:01 | Reagovat

waaaaa tp bplo cool hl že sm tam už konečne bola aj ja xDD

10 Shichiyou Kuran | 七曜 玖蘭 | adminka blogu Shichiyou Kuran | 七曜 玖蘭 | adminka blogu | E-mail | Web | 5. dubna 2009 v 11:11 | Reagovat

Eliz: To se ti to fakt tak líbí? Není možné, vždyť já jsem v tom hrozná :D

11 Eliz Eliz | 5. dubna 2009 v 19:47 | Reagovat

To je tím, že namáš srovnání. Taky se pokouším psát a to je teprv katastrofa.:D

12 Aiko Aiko | Web | 5. dubna 2009 v 21:17 | Reagovat

bud zle citam alebo som sa tam nikde nevidela .D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.